Než jsme se začali věnovat chovu SBT, chovali jsme americké stafordšírské teriéry. Jejich povaha nám vyhovovala první fena odchovala naší dceru …byla jí přítelem, strážcem a ochráncem, vlastně Adélka si nás vybrala sama já měla vybranou jinou fenečku. Dceři v té době byly tři měsíce a při výběru štěněte spokojeně spinkala na zemi v autosedačce najednou se u ní objevilo pruhované štěndo s neuvěřitelně něžným pohledem , opatrně očuchalo miminko a schoulilo se u autosedačky a nehnulo se od ní…..takže osud rozhodl Adélka frčela s námi…..pelíšek musela mít pod dětskou postýlkou a neustále musela mít svoji Kateřinku na dohled….bylo to velmi zvláštní pouto…..
Pak přišel Jerry toho jsme si pořídili jako dvouletého, pán se ho zbavoval, protože byl málo agresivní….byl to náš zlatý kluk….takový Viktor čistič….žádná kočka z okolí si netroufla na naší zahradu.
No a pak přišla Brita….nenápadná , klidná a neuvěřitelně obětavá. Ta zase byla opatrovnicí našeho syna….kde byl Kuba tam byla Brita a naopak….byla to nerozlučná dvojka.
Všichni už přešli za duhový most….a proto aspoň na památku na ně jsme z jejich jmen poskládali název naší chovné stanice.
Americký staffordšírský teriér
FCI:
Americký staffordšírský teriér patří do skupiny III. – Teriéři
Povaha:
Je to typicky extrovertní, přímočarý, aktivní, na podněty bouřlivě reagující, při jakékoli činnosti velice razantní, veselý a přítulný pes, jehož odvaha je příslovečná – vyniká mimořádnou vytrvalostí, houževnatostí a ostražitostí. Majiteli a jeho rodině je věrný a cele oddaný, stále připravený v případě potřeby k jejich důrazné obraně. Jeho vztah k dětem je velmi dobrý, ale jako vždy ochotný společník jejich her je vhodným partnerem pouze pro ty větší, neboť má sklon si v zápalu hry počínat značně nevázaně a mohl by nechtěně menším dětem ublížit (např. je povalit).
Výchova:
Mívá tendenci vystupovat dominantně, až bojovně, vůči jiným psům, ale to, jak si bude v tomto směru počínat v dospělosti, záleží hlavně na výchově a míře rané socializace. Měl by být socializován již v útlém věku, a to systematicky a vytrvale. Pak se dobře snáší i s kočkami a jinými malými volně drženými domácími zvířaty (pets) včetně morčat a potkanů.
Je inteligentní a učenlivý a docela rád plní povely. Nepatří však v žádném případě do rukou osob nevyrovnaných, nesystematických, těkavých, nedůsledných, postrádajících přirozenou autoritu, ani úplných začátečníků, jimž scházejí zkušenosti s výchovou podobných plemen.
Jde o psa mimořádně fyzicky disponovaného, který musí být nezbytně ovladatelný za všech situací, proto je nutno s výchovou, jejíž alfou a omegou je laskavá, ale železná důslednost, rozvážnost a trpělivost, začít ihned po převzetí malého štěněte. Nezvládnutý a. s. t. by totiž mohl v dospělosti být nepříjemným až nebezpečným společníkem, s nímž by bylo riskantní vycházet mimo domov i na vodítku. Rovněž dobře zvládnutý jedinec by měl být volně pouštěn pouze na důkladně oploceném pozemku.
Stavba těla:
Jde o psa pevné, kompaktní stavby těla, svalnatého, ale pohyblivého a elegantního, vždy s velikým zájmem o veškeré okolní dění. Měl by být podsaditý, nikdy nesmí být dlouhonohý či slabý.
Koh. výš. a těl. hmot. by měly být navzájem dokonale vyvážené. Přednost se dává koh. výš. 46 – 48 cm u psů a 43 – 46 cm u fen.
Hlava je středně dlouhá, po celé délce při pohledu ze strany hluboká (vysoká), mozkovna má být široká, čelní sklon (stop) spáditý. Partie pod očima srázně spadají, čenichová partie je přiměřeně dlouhá, shora (při pohledu zepředu) zaoblená.
Nos musí být sytě černý, pysky přiléhají k čelistem a zubům, měly by být na okrajích rovné a nikdy nesmějí být volné (převislé). Čelisti jsou mohutné, dolní musí být obzvlášť silná, s mocným zákusem. Požaduje se nůžkový skus, což znamená, že hornočelistní řezáky těsně překrývají dolnočelistní. Líce jsou díky mohutným žvýkacím svalům a silným jařmovým obloukům výrazně do stran vyklenuté.
Oči mají být tmavé barvy, okrouhlého tvaru, uložené hluboko v očnicích a daleko od sebe. Okraje očních víček nesmějí být růžové (nepigmentované).
Ušní boltce jsou vysoko nasazené, mohou být kupírované (pouze v zemích, kde není úkon zákonem na ochranu zvířat zakázán) nebo nekupírované – těm se dává přednost. Nekupírované by měly být krátké, dozadu složené nebo polovztyčené (dopředu klopené). Zavěšené boltce musejí být penalizovány.
Krk je středně dlouhý, mohutný, v šíji lehce klenutý, bez laloku na hrdle. Od plecí směrem k týlní partii lebky se zužuje. Horní linie těla se od kohoutku ke kořeni ocasu mírně svažuje, hřbet je dosti krátký, bedra jsou poněkud vyklenutá.
Ocas má být v poměru k velikosti trupu krátký, nízko nasazený, vybíhá do jemné špičky a nikdy nesmí na konci „kroužkovat“ (zatáčet se do kroužku), být nesený nad horní linií těla nebo kupírovaný.
Hrudník je hluboký a široký. Žebra jsou přiměřeně klenutá, blízko u sebe (mezižeberní prostory mají být úzké), poslední zasahují daleko vzad. Hrudní končetiny musejí být rovné, silných kostí, v postoji poměrně daleko od sebe, protože hrudník má být náležitě široký. Lopatky jsou široké a silné, šikmo uložené, řádně osvalené a záprstí (při pohledu ze strany) kolmá k podkladu.
Pánevní končetiny mají být mocně osvalené, hlezna nízko nad podkladem – nesmějí být ani sbíhavá, ani rozbíhavá. Tlapky by měly být středně velké, s těsně sevřenými a patřičně klenutými prsty. Pohyb musí být lehký, nikoli houpavý, mimochod je nepřípustný.
Srst má být krátká, hustá, na dotek tuhá, lesklá – možné je jakékoli její zbarvení, jednotné, vícebarevné nebo strakaté, přičemž více než 80 % povrchu těla musí být zbarveno bíle. Černo-tříslová a játrově hnědá barva se nemá upřednostňovat (při játrově hnědém zbarvení srsti by jedinec z důvodů genetických nikdy nemohl mít černý nos, ten by musel být čokoládově hnědý).
Každou odchylku od výše uvedených požadavků standardu je třeba považovat za vadu a hodnotit přesně podle stupně vyjádření.