Čivava


FCI:

Čivava patří do skupiny IX. – Společenská plemena, sekce 6 – Chihuahueno.

Povaha:

Vzdor svojí velikosti je č. až nečekaně sebevědomá, samostatná a v případě potřeby i velmi suverénní a odvážná. Rozhodně není, pokud ji hrubým zacházením nezničí majitel, ustrašená nebo zakřiknutá. Je čilá, na veškeré podněty reaguje rychle a hbitě. Dokáže být i dosti umíněná, ale to jen v případě, že její výchova nebyla taková, jaká být měla. 

Nepatrná velikost štěněte svádí majitele často k tomu, aby je od raného mládí nikterak neusměrňovali, ba rozmazlovali. Činí tak v dobré víře, že si s malým psíkem kdykoli snadno poradí. V případě č. to však není ani zdaleka ten nejlepší základ oboustranně příjemného celoživotního soužití. Vzhledem ke svému povahovému založení může být maličký psík až agresivní, pokud není zvyklý podřídit se člověku, chce-li po něm něco, co se mu nelíbí, anebo něco, na co není zvyklý.

Č. je inteligentní a hravá. Byla-li řádně socializovaná, je roztomilá a vychází dobře i s jinými psy a dalšími drobnými domácími volně drženými miláčky. K majiteli a příslušníkům jeho rodiny je milá, ale rozhodně s ní nesmí být zacházeno jako s živou hračkou. Má totiž svoji důstojnost.

Výchova:

Stačí, jako u každého jiného psa, soustavná, laskavá a vlídná, ale naprosto neústupně důsledná výchova počínající již v nejútlejším mládí hravou metodou a navazující plynule na socializaci. I ta je u tohoto plemene velmi potřebná. Štěně musí pozvolna a nenásilně uvyknout rozmanitým prostředím, jiným psům (při seznamování s cizími psy je nutná maximální opatrnost, jde přece jen o křehké stvoření) a cizím osobám.

Stavba těla:

Vzdor celkově malé velikosti vyniká č. kompaktní stavbou těla. Délka trupu je poněkud větší než koh. výška, žádoucí je však kratší, skoro čtvercový formát těla, zejména u psů (samců). U fen je přípustný poněkud delší tělesný rámec (někteří představitelé plemene ze 70. let 20. stol. bývali protáhle obdélníkového tělesného rámce). Koh. výška není stanovena. Těl. hmotnost se pohybuje od 1,5 do 3 kg. Platný standard FCI povoluje i jedince o tělesné hmotnosti 0,5 – 1,5 kg, psy a feny nedosahující těl. hmotnosti 0,5 kg nepřipouští stejně jako ty, u kterých činí více než 3 kg.

Nos by měl být malý a mírně zašpičatělý. Může mít jakoukoli barvu. Požaduje se nůžkový nebo klešťový skus. Předkus jakož i podkus dolní čelisti je krajně nežádoucí stejně jako všechny jiné anomálie utváření čelistí.

Oči jsou velké, okrouhlé, výrazné, nesmějí však být vypoulené. Měly by být co nejtmavší. Světle zbarvené jsou sice přípustné, ale nežádoucí. Ušní boltce mají být velké, vztyčené, široce otevřené, u základny široké, na vrcholcích mírně oble zahrocené. V klidu jsou nesené do stran, takže jejich podélná osa svírá při pohledu zepředu s horní linií mozkovny úhel 45 °.

Krk je středně dlouhý, v šíji mírně klenutý, u psů silnější než u fen. Na hrdle nesmí být lalok. U dlouhosrstého rázu je žádoucí, aby delší srst na něm tvořila „límec“.

Ocas má být vysoko nasazený, středně dlouhý, u kořene silný, směrem ke špičce se rovnoměrně zužuje a vypadá plochý. Způsob, jakým je nesen, je důležitým plemenným znakem. V pohybu musí být nesený vzhůru, a to buď mírně obloukovitě zahnutý, anebo zatočený do půlkruhu. Pak směřuje špičkou k bedrům, což celé tělo vyvažuje. Nikdy nesmí být ani stažený mezi pánevní končetiny, ani dolů nesený a zatočený, může však být v klidu dolů zavěšený a na konci hákovitě vzhůru zahnutý. Jeho osrstění harmonuje s osrstěním trupu, u dlouhosrstého rázu na něm tvoří dlouhá srst zespoda „vlajku“.

Hrudník je hluboký a široký. Při pohledu zepředu má být prostorný, nikdy však nesmí být sudovitý. Při pohledu z boku dosahuje k loktům. Hrudní končetiny jsou rovné, správné délky. Nesmějí být ani příliš krátké, ani nadměrně dlouhé. Při pohledu ze strany jsou v normálním (zootechnickém) postoji kolmé k podkladu. Při pohledu zepředu musejí být jejich volné části na svislici spuštěné z loktů.

Pánevní končetiny by měly být dobře osvalené, dlouhých kostí, při pohledu zezadu rovné a vzájemně rovnoběžné, při pohledu z boku patřičně zaúhlené v kyčelních a kolenních kloubech i hleznech. Zaúhlení odpovídá úhlení hrudních končetin.

Tlapky by měly být malé, oválného tvaru, ani vysloveně „zaječí“ (dlouze oválné), ani jednoznačně „kočičí“ (krátce okrouhlé). Prsty jsou těsně sevřené, nikoli však příliš klenuté. Drápy by měly být středně dlouhé, správně zahnuté. Nášlapné polštářky jsou velmi pružné, paspárky musejí být odstraněny s výjimkou těch zemí, kde je jejich kupírování zákonem zakázáno.

Krátkosrstý ráz má na celém těle krátkou, přiléhající, lesklou a měkkou srst. Je-li vyvinuta podsada, je srst o maličko delší. Řidší srst na hrdle a na břiše je přípustná. Jinde na krku a na ocase bývá trošku delší. V obličeji a na ušních boltcích musí být vždy nejkratší. Lysost je nepřípustná.

U dlouhosrstého rázu musí být srst jemná, hedvábná, hladce přilehlá nebo lehce zvlněná. Podsada nemá být příliš hustá. Delší srst tvořící třásnění je na ušních boltcích, na krku, zezadu na obojích končetinách, na tlapkách a na ocasu. Načepýřená odstávající srst je nepřípustná. 

Povoleno je jakékoli jednotné i strakaté zbarvení srsti s výjimkou grošování (merle).

 

 

 
Copyright © 2024 Chovatelská stanice Adebrije. All Right Reserved.
Powered By Joomla Perfect